Víra, nebo Víra ?

Když se řekne víra, obyčejný člověk si vybabí, že třeba věří svému synovy, že nedostal pětku z matiky .

Křesťan si ale naopak automaticky vybaví víru v Boha.

Víra v Boha je nesmírně krásná věc, což nikdo nepochopí, pokud to nezažije.

Podle mě, víra uklidňuje. Když například věříš, že ti Bůh pomůže, abys nedostal/a kouli z matiky a naučíš se, dostaneš jedničku.

Když ale Věříš, že ti to Bůh nacpe do hlavy, a jdeš klidně ven, máš zaručeně za pět.

Čím to je ? Hloupá otázka. Nikdo, ani Bůh, nebůže zařídit, aby to šlo i bez učení. Ale dokáže, aby sis třeba zapamatoval/a kilometrový vzoreček, nebo básníčku přez A4. Taky tě může uklidnit, abys nebyl/a nervózní, a aby šlo všechno ( dobré samozřejmě) bez potíží.

Znám jeden příběh, který o tom vypráví:

V jedné škole, neznámo kde, neznámo kdy, byla jedna dívka jménem Lidiška Kučerová. Liduška byla okřtěná a už od útlého dětstvíchodila každyý den s maminkou se pomodlit za tatínka, který zemřel při autonehodě. Když nastoupila do školy, , Měli ji všichni učitelé rádi. Byla totž pracovitá, hodná, poslušná a chytrá k tomu. Skvěle se učila, a v žákovce by ani Sherlok Holmes nenašel horší známku než je jednička. Spolužáci ji moc rádi neměli práve proto, že byla tak chytrá. Kluci jí brali věci, holky jí podkopávali nohy, atd.Ve třídě měla jen jednoho kamaráda, který si z ní trošku utahoval, že je křesťanka. Jmenoval se Jakub a Lidušce se i trošku líbil. Jemsi někdy říkala, že kdyby byl tak chytrý, jak byl hezký, možná by s ní ani nekamarádil. Když bylo Lidušce 13, dostala od maminky k tarozeninám mobil, a od Jakuba vyznání lásky a plyšové srdíčko. Když spolu za4ali chodit, Přestávala se Liduška učit a vůbec připravovat do školy a především zapoměla na Boha. Když měsíc před koncem školního roku zjistila, že propadá z matiky, řekla si, že ji učitelka propadnout nenechá, protože je to její mazánek. Když ale zjistila, že už dávno jejím mazánkem není, rozpomenula se na Boha. Každý večer se jen tak aby se neřeklo pomodlila, a doufala, že jí Bůh pomůže. Když její maminka zjistila, jak na tom je, zeptala se jí co se děje. Liduška odpověděla že neví, že se každý večer modlí a Bůh jí prý vůbec nepomáhá. Ptom se jí maminka zeptala jestli se i učí. Liduška jí na to odpověděla : " A próč ? Já myslela, že když se budu modlit, Bůh se slituje nenechá mě rupnout!,, V tom se maminka naštvala do opravdy: "To sis myslela špatně! Na Bohu nezávisí to, jestli rupneš nebo ne. Bůh nemůže učitelce vymazat hlavu a přinutit ji, aby ti napsala jedničku. Bůh ti může jen pomoct z učením, nebo ti dodat odvahu se nechat vyskoušet.,,

Bůh nedělá věci za vás, ale pomáhá vám.

Jaký le vlastně rozdíl mezi tím, jestli věřím, že nepropadnu, a tím, že věřím, že mi bůh  pomůže ?